Zakladatel a selfmademan

Nejstarší syn Thaddäuse Lanny – Adalbert (Vojtěch) Lanna – se narodil v loděnici ve Čtyřech Dvorech 23. dubna 1805. Dětství prožil mezi lodníky, kteří přepravovali sůl, a tesaři, kteří stavěli lodě. Nejdříve navštěvoval početní školu a posléze piaristické gymnázium v Budějovicích. V roce 1820 se na lodi s bečkami soli dopravil do Prahy a nastoupil na stavovské polytechnické učiliště, které musel po dvou letech kvůli sporu s profesorem Františkem Josefem Gerstnerem (1756–1832) opustit. Otec ho vzal do učení a ve dvaceti letech se A. Lanna starší vyučil kormidelníkem, stavbě lodí a pronikl do vltavského obchodu.

Osobně se účastnil dálkových plaveb do Hamburgu, aby v německých městech navázal užitečné obchodní kontakty. Po smrti otce 1828 přebral celý lodní provoz a také starost o matku a čtyři nedospělé sourozence. Dne 29. dubna 1829 byl A. Lanna ředitelstvím schwarzenberského panství jmenován loďmistrem a byl mu ponechán v pachtu vltavský solný obchod. Vedle tradičních rodinných aktivit se pustil do rozsáhlého podnikání ve vlastní režii. A. Lanna starší se dvakrát oženil. S první manželkou Terezií Peithnerovou (1803–1833), která krátce po svatbě zemřela, děti neměli. Do několika měsíců se oženil s její mladší sestrou Josefinou (1811-1893), s níž měl dvě děti, Adalberta (1836–1909) a Filipinu (1848–1918). A. Lanna starší zemřel 15. ledna 1866 na selhání srdce, pochován byl v Praze, nejprve v pronajímaném hrobě a později v rodinné hrobce.

Adalbert svobodný pán Lanna

Na místo zakladatele do čela firmy Lanna, která od 40. let 19. století rozšířila podnikatelské aktivity hlavně do Prahy a kladenského uhelného revíru, nastoupil Adalbert (Vojtěch) Lanna mladší. Narodil se 29. května 1836 v loděnici Čtyři Dvory u Českých Budějovic. Na školní léta v Českých Budějovicích navázal 1851 studiem na obchodní akademii v Lipsku, ale stejně jako otec získal nejlepší přípravu výkonem nejrůznějších profesí ve firmě a četnými studijními cestami do zahraničí. Během následujících čtyř let se naučil řídit loď, byl dělníkem v továrně, horníkem, hutníkem, pracoval jako skladník, účetní, pokladník a vyzkoušel si také roli dílovedoucího. V roce 1858 byl tehdy dvaadvacetiletý Lanna mladší jmenován tichým společníkem firmy s podpisovým právem. Pokračoval v železničním a stavebním podnikání, podařilo se mu naplnit sen otce na dobudování železniční sítě spojující Vídeň s Prahou přes České Budějovice, a hlavně realizovat rozsáhlý projekt splavnění Vltavy a Labe. Nejvíce slávy a uznání získal jako sběratel umění, mecenáš a zakladatel uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Oženil se s Franciskou von Bene (1842-1929), s níž měl dvě dcery a syna Adalberta Franze (1867–1922). A. Lanna mladší zemřel dne 31. prosince 1909 v jihotyrolském Meranu. Pohřben byl v lannovském mauzoleu na Olšanských hřbitovech v Praze.

Nobilitace

Ještě na sklonku života se Adalbertu Lannovi staršímu dostalo vyznamenání Řádu železné koruny III. třídy, uvádějící jej a jeho rodinu do šlechtického stavu. Řád již po smrti otce převzal A. Lanna mladší a na jeho základě byl povýšen 1868 do rytířského stavu. Symbolem na erbu rodu Lanna se stalo zlaté okřídlené veslo svisle listem dolů postavené v modrém štítě. V červnu 1877 byl A. Lannovi propůjčen Řád Františka Josefa, 1891 byl jmenován členem Panské sněmovny Říšské rady a u příležitosti 100. výročí Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách mu byl udělen 1896 Řád železné koruny II. třídy. V září 1907 jej císař František Josef I. povýšil do stavu svobodných pánů, baronů.

Poslední z rodu Lannů po meči

Syn A. Lanny mladšího JUDr. Adalbert Franz Freiherr von Lanna se odstěhoval ještě před vypuknutím první světové války z Prahy do Mnichova a v roce 1920 prodal stavební firmu Lanna bance Bohemia s tím, že nadále ponese stejné jméno. Jeho jediná dcera Marie Huberta (1911—1933) zemřela bezdětná. S dcerou Adalberta Lanny mladšího Františkou Josefínou se oženil Oswald Freiherr von Trauttenberg. Tradici podnikatelské rodiny Lannů tak dnes nese rodina Trauttenbergů, která žije ve Vídni a v Gmundenu pod Trauensteinem v Horním Rakousku.