Story › Milovníci umění

Adalbert Lanna mladší je dodnes největší sběratel v zemi po císaři Rudolfu II.

Sběratel a mecenáš

Hospodářské a společenské změny v 19. století zrodily nový typ milovníků a sběratelů umění. Vedle šlechticů se začala prosazovat bohatnoucí buržoazie, pro kterou byly kulturní aktivity zálibou a zároveň prostředkem ke vstupu do světa tradičních elit. Lannův zájem o výtvarné umění, architekturu a umělecké řemeslo probudila návštěva bavorského Mnichova, jednoho z tehdejších kulturních center Evropy, podniknutá po těžké nemoci jako součást ozdravného pobytu v Alpách roku 1860. Hluboký zážitek se odrazil nejen v rozhodnutí založit uměleckou sbírku, ale především v touze vytvořit souběžně s podnikatelskými aktivitami vlastní svět, ve kterém se kulturní hodnoty stanou součástí osobního životního stylu. O tom, jak Lanna svůj úmysl naplňoval svědčí stavby dvou velkorysých soukromých vil s náročným ideovým programem a rodinného mauzolea na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století.

Vůdčí osobnost pražské sběratelské smetánky s moderním přístupem k budování sbírek

Jako začínající sběratel se Lanna poprvé uměnímilovné veřejnosti představil v létě roku 1861 během výstavy starožitností v Čechách pořádané spolkem Arkadia z pražských majetků na Staroměstské radnici. Velmi záhy si získal pověst sběratele velkého stylu a rozhledu. Systematicky získával nejen jednotlivé kusy, ale často i celé kolekce. Nejintenzivněji sbíral do poloviny osmdesátých let 19. století, v následujících desetiletích již většinou pouze doplňoval chybějící exempláře.
Význam Lannova sběratelství spočívá v moderním přístupu k budování sbírek. Pouze neshromažďoval obvyklé rarity, ale zajímal se o méně okázalé doklady technologického a uměleckého vývoje. Nahradil tak původní antikvářské kolekcionářství kvalitním znalectvím, založeným na muzejních metodách. Díky tomu sestavil na vědeckém základě ucelené vývojové řady jednotlivých odvětví, což představovalo průkopnický čin a cenný příspěvek ke vzniku oboru dějin užitého umění.       
Postupně se stal vůdčí osobností pražské sběratelské smetánky, velmi aktivně utvářel pražské kulturní a umělecké klima. Řada institucí přizvala Lannu do svých správních orgánů jako spolupracovníka. Mezi nejvýznamnější patřila umělecká rada c.k. ministerstva kultu a vyučování, Rakouský archeologický ústav ve Vídni, kuratoria Rakouského muzea pro umění a průmysl a Umělecko-průmyslového muzea Obchodní a živnostenské komory v Praze, Společnost vlasteneckých přátel umění v Praze a její Krasoumná jednota pro království české, Germánské muzeum v Norimberku. Čestná členství udělila Lannovi c.k. akademie umění ve Vídni a Académie royale des Beaux-Arts v Antverpách. 

Jeden z největších mecenášů 19. století, položil svými dary základy součastné sbírky grafik a kreseb Národní galerie

Nejzásadnější Lannovy mecenášské počiny jsou spojeny s předními českými sbírkovými institucemi 19. století, Společností vlasteneckých přátel umění, předchůdkyní dnešní Národní galerie, a pražským Uměleckoprůmyslovým muzeem.
Před otevřením veřejné obrazárny v Rudolfinu roku 1885 prosadil, aby součástí expozice byl také kabinet rytin, k jehož založení věnoval reprezentativní kolekci s ukázkami grafických technik všech období. K naplnění cílů Společnosti zušlechťovat výtvarné umění v Čechách přispíval z vlastních prostředků poskytováním zahraničních cestovních stipendií studentům pražské výtvarné akademie.
V pražském uměleckoprůmyslovém muzeu si Lanna na sklonku života zbudoval roku 1906 trvalý pomník vrcholným mecenášským gestem, kterým ústavu svěřil nejcennější část své uměleckořemeslné sbírky. Lannovo mecenášství odměnil rakouský stát v roce 1907 udělením dědičného baronského titulu. Povýšení znamenalo především vysoké uznání životního úsilí o využívání hodnot vytvořených v podnikání ku prospěchu celé společnosti.

Lanna mladší byl aktivním členem a dlouholetý předseda Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. Archiv UPM.
Správní výbor Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách na schodišti v Rudolfinu, fotografie 1869. Archiv UPM.
Oslava stoletého trvání Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách v nové galerii společnosti v Rudolfinu v roce 1896. Archiv UPM.
Budova Rudolfina v Praze, fotografie kolem 1900. Archiv UPM.

Zakladatel Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Všeobecný úpadek úrovně řemesel způsobený nástupem továrního průmyslu vyvolal od poloviny 19. století snahy pozvednout kvalitu výroby a vkus veřejnosti. Důležitou roli v obrodném úsilí sehrála uměleckoprůmyslová muzea, která prostřednictvím sbírek užitého umění nabízela poučení výrobcům i širokému publiku. V habsburském soustátí se první institucí tohoto nového typu stalo roku 1863 vídeňské c. k. Rakouské museum pro umění a průmysl, které představovalo vzor dalším ústavům zakládaným po celé monarchii.
V Praze se myšlenky založení vlastního uměleckoprůmyslového muzea ujala tamní obchodní a živnostenská komora. V roce 1868 uspořádala na Žofínském ostrově společně s c. k. rakouským muzeem a soukromými sběrateli v čele s Lannou výstavu uměleckořemeslných předmětů získaných ze světové výstavy v Paříži v předchozím roce. Od konce 60. let 19. století se Lanna činorodě účastnil prakticky všech porad a kroků, které vedly ke vzniku nového ústavu. V roce 1879 byl jmenován uměleckým poradcem komory při zřizování muzea, a ještě před zahájením jeho činnosti věnoval budoucím sbírkám řadu předmětů.
Poté, co Česká spořitelna propůjčila potřebné místnosti v pražském Rudolfinu, bylo muzeum roku 1885 skutečně založeno. Lanna se podílel na vypracování stanov a všech základních dokumentů. Do správního výboru, dohlížejícího na činnost nové instituce, byl jako zkušený znalec delegován Rakouským museem pro umění a průmysl, které zde zastupoval až do své smrti jako předseda správních a zakupovacích výborů. Nepostradatelné byly jeho zkušenosti a rozhled velkého sběratele zvláště v začátcích, kdy pomohl prvním zaměstnancům ústavu navázat důležité odborné kontakty.
Od otevření sbírek v roce 1886 Lanna pravidelně vyplňoval štědrými dary a zápůjčkami mezery v expozici. Vztah k muzeu postupně přerůstal v důvěrný osobní patronát. Do značné míry tím bylo ovlivněno i celé zaměření ústavu, ve kterém začal zvolna převládat důraz na historické památky uměleckého řemesla oproti ukázkám vzorové soudobé produkce.

Nová vlastní budova muzea, která byla postavena podle projektu Josefa Schulze ve slohu francouzské novorenesance

Když muzeum získalo na přelomu století v sousedství Rudolfina vlastní samostatnou budovu, ve které dodnes sídlí, obdržel Lanna za své zásluhy a jako výraz vrcholné úcty do úschovy klíč od vchodu novostavby. Tím byly symbolicky oceněny nejen jeho zásluhy o muzejní sbírky, ale také o stavbu samotnou, k jejíž výzdobě přispěl mimo jiné darem velkého vitrážového okna s alegorií sběratelství na ústředním schodišti.     
Velkým projevem důvěry poctil Lanna muzeum koncem života, když mu v letech 1905–1908 poskytl své sbírky uměleckého řemesla jako dlouhodobou zápůjčku. Sklo, keramika, cín, email a další předměty zaplnily čtyři prostorné výstavní sály. Vděčné kuratorium svému příznivci k 70. narozeninám objednalo u Maxe Švabinského (1873–1962) reprezentativní portrétní kresbu. Pravé mecenášské gesto velkého stylu Lanna učinil, když na přelomu let 1906–1907 muzeu věnoval svoji nejmilejší část kolekce, soubor 1144 kusů historického skla. Tím pozvedl dosavadní již tak kvalitní sbírku na světovou úroveň. Dar byl trvale vystaven ve zvláštním sále, do jehož čela se kuratorium rozhodlo umístit mecenášovo bronzové poprsí, zhotovené při této příležitosti nejvýznamnějším českým sochařem Josefem Václavem Myslbekem (1848–1922) podle živého modelu.

Max Švabinský (1873–1960). Podobizna Adalberta Lanny ml. objednaná Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze k mecenášovým 70. narozeninám v roce 1906. Sbírka UPM.
Část Lannovy sbírky instalována v letech 1905–1908 v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, Fotografie před 1908. Archiv UPM.
Instalace sbírky Adalberta Lanny ml. v Uměleckoprůmyslovém muzeu v roce 1905. Archiv UPM.
Alegorie sběratelství, vitrážové okno na podestě hlavního schodiště Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Archiv UPM
Sbírka skla Adalberta Lanny ml. v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, po 1907. Archiv UPM.
Část Lannovy sbírky instalována v letech 1905–1908 v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, Fotografie před 1908. Archiv UPM.
Instalace sbírky Adalberta Lanny ml. v Uměleckoprůmyslovém muzeu v roce 1905. Archiv UPM.
Vstup do musea ze zahrady hlavní budovy. Foto NEBE.

Lannovy sbírky

Zatímco se většina sběratelů 19. století soustředila na tematicky úzce zaměřené kolekce, mohl Lanna díky značným finančním prostředkům shromažďovat veškerá odvětví uměleckého řemesla od antiky po 19. století. Jednotlivé části byly ucelenými sbírkami samy o sobě. Zároveň spolu úzce souvisely a často dokumentovaly fáze vzniku uměleckého díla od myšlenky, návrhu a studií po realizaci.
Jádro sbírek tvořilo od počátku především umělecké řemeslo, kterému Lanna věnoval pozornost ve všech materiálech a technikách. Hlavní zájem patřil sklu, keramice, kovům, výrobků ze dřeva, kamene a slonoviny. Nejvíce si zakládal na oddělení skla, které obsáhlo dějiny vývoje sklářství od starověku do počátku 19. století. Nejstarší exponáty pocházely z období antiky a raného středověku. Vynikající skupinou bylo benátské sklo 16. a 17. století ve všech technikách a variacích, včetně evropských ohlasů. Podobně silně bylo zastoupeno středoevropské pestře malované emailové sklo s figurálními motivy a nápisy. Chloubu sbírky představoval velký soubor rytého skla, reprezentovaný především poháry a číšemi zdobenými řezbou a broušením. Vedle českých výrobků z křišťálového skla zde měly hojné zastoupení práce norimberských nebo slezských sklářů. Unikátní byly také soubory pro české sklářství významných dvojstěnných sklenic z 18. století nebo barevná skla 19. století imitující polodrahokamy. Zvláštní skupinu představovaly různé skleněné kuriozity jako rohy na pití, zvony a různé náčiní.

První český moderní exlibris, který pro Lannu vytvořil jeho blízký přítel malíř Josef Mánes

Z výtvarného umění zaujaly Lannu nejprve grafické listy sloužící za předlohy k výzdobě uměleckořemeslných předmětů. Ze starého umění měl v největší oblibě díla Albrechta Dürera (1471–1528) a Rembrandta van Rijn (1606–1669), práce okruhu císaře Maxmiliána I., rudolfinské mistry a tisky Václava Hollara (1607–1677). Kromě grafiky obsahovala sbírka také kresby, skicy, akvarely a drobnější příbuzné umělecké práce, kterých Lanna shromáždil přes dva tisíce exemplářů. Díky zájmu o tato zdánlivě okrajová díla zachránil mnohé skicy českých mistrů ze 17. a 18. století. Rozsahem menší byla cenná kolekce malby. Zahrnovala kolem stovky obrazů drobnějších formátů a tvořila průřez evropským uměním od starých Holanďanů, Italů a pražských manýristů, přes barokní malby až k 19. století. Vedle starých mistrů vlastnil Lanna také jednu z největších sbírek současné tvorby v Čechách. především německé, rakouské a české malířství. S řadou žijících umělců navázal osobní styky. Vedle nejvýznamnějšího českého malíře 19. století Josefa Mánesa (1820–1871) to byl berlínský dvorní malíř, ilustrátor a kreslíř Adolf Menzel (1815–1905).
Sbírky uchovávané v pražském paláci v Hybernské ulici nebyly veřejně přístupné. Představovaly však pojem mezi odborníky, kteří je často navštěvovali, stejně jako významné osobnosti projíždějící Prahou. Lanna nicméně ochotně zapůjčoval exponáty na odborné výstavy. Od roku 1885 doplňovala umělecká díla z jeho majetku Obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění v Rudolfinu. Umělecké řemeslo vyplňovalo mezery stálé expozice pražského uměleckoprůmyslového muzea, ve kterém byla nakonec celá sbírka v letech 1905–1908 zpřístupněna ve čtyřech prostorných sálech druhého patra.

Lannovo sbírky byly na začátku 20. století rozprodány, celková dosažená suma z prodejů by pokryla stavbu Obecního domu

Na sklonku života se Vojtěch Lanna rozhodl sbírky rozpustit. Důvodem byly spolu s nezájmem o jeho dílo zdravotní problémy a nutnost uspořádat v blízké budoucnosti dědictví. Aukční prodej se uskutečnil v letech 1909–1911 v devíti velkých veřejných dražbách, uspořádaných v Berlíně, Stuttgartu a Vídni. Epilogem se stala desátá aukce v září 1912, kdy byla rozprodána odborná knihovna. Volba míst byla promyšlená za účelem co nejlepšího výsledku. Dosažená suma kolem šesti milionů rakouských korun přesáhla všechna očekávání a blížila se ekvivalentu prostředků vynaložených na stavbu Obecního domu, nejvýznamnější pražské secesní budovy. Aukce znamenaly také prvořadou událost v muzejním a sběratelském světě. Uspokojily mnoho zájemců včetně evropských muzeí a do značné míry přispěly k definitivnímu etablování uměleckého řemesla na trhu s uměním. Jednotliviny nebo menší skupiny z původní kolekce jsou dnes rozesety v soukromých a veřejných sbírkách po celém světě. Největší soubor uměleckořemeslných exponátů z původního majetku uchovává Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Talíř s výjevem historie o Damoklovi, majolika, Urbino, 1540. Sbírka UPM.
Nádoba ve tvaru lodě, čiré a malované sklo, Benátky, 2. pol. 16. století. Sbírka UPM.
Pohár s dráčkem, čiré sklo s natavovaným dekorem, Benátky, počátek 17. století. Sbírka UPM.
Holba s Assumptou a znakem Schürerů, čiré sklo, malované emaily, Čechy, 1647. Sbírka UPM.
Porcelánová kachna, Holíčská fajáns, Holíč, 1750–1765. Sbírka UPM.
Omáčník tvaru loďky, fajáns, malba muflovými barvami, Štrasburk, 3. čtvrtina 18. století. Sbírka UPM.
Ignác Preissler (1676–1741): Dóza na čaj s víkem, čínský porcelán s kobaltovým dekorem pod polevou, doplněný malbou švarclotem, Kunštát v Orlických horách, kolem 1730. Sbírka UPM.
Adolf Menzel (1815–1905): Rytíř a dáma (Slepý muž), kvaš, 1867. Sbírka UPM.
Albrecht Dürer (1471–1528): Melancholie, mědirytina, 1514. Sbírka UPM.
Katalog výstavy zisků z Lannových aukcí v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, 1910. Sbírka UPM.
Giovanni Boldini (1842–1931): Adolf Menzel, olej 1895. Sbírka UPM.
Talíř zhotovený technikou galvanoplastiky podle originálu z 16. století, dar A. Lanny mladšího z roku 1885. Sbírka UPM.

Kalendárium dějin

1829

Quianiendi dolor ep ediscilita volorro moloris dendisquat dolum esed qui conemod mi, ...

sequi am a porrume ni debit plat magnihillat mo bea ides as et labor re sitis dolorem exero con coris delit minum abo. Ut mo cullaut adit dolores asim et aut harumqui quis re doluptatio. Et iderum, alistor estionse aut aliquos rem ex etsequi am a porrume

Epochy a generace

Příběh budějovického rodu

>> číst více

Encyklopedie České Budějovice

>> odkaz na encyklopedii

Liminigraf

 hodiny, které hlídají vodu

Vltava, Praha - Chuchle
02. 03. 2024  20:00
Stav:     84 cm
Průtok:  165 m³/s
Teplota: 6.1 °C

Liminigraf

 hodiny, které hlídají vodu

Vltava, Praha - Chuchle
02. 03. 2024  20:00
Stav:     84 cm
Průtok:  165 m³/s
Teplota: 6.1 °C
nahoru