Jeden z největších mecenášů 19. století, položil svými dary základy součastné sbírky grafik a kreseb Národní galerie

Nejzásadnější Lannovy mecenášské počiny jsou spojeny s předními českými sbírkovými institucemi 19. století, Společností vlasteneckých přátel umění, předchůdkyní dnešní Národní galerie, a pražským Uměleckoprůmyslovým muzeem.
Před otevřením veřejné obrazárny v Rudolfinu roku 1885 prosadil, aby součástí expozice byl také kabinet rytin, k jehož založení věnoval reprezentativní kolekci s ukázkami grafických technik všech období. K naplnění cílů Společnosti zušlechťovat výtvarné umění v Čechách přispíval z vlastních prostředků poskytováním zahraničních cestovních stipendií studentům pražské výtvarné akademie.
V pražském uměleckoprůmyslovém muzeu si Lanna na sklonku života zbudoval roku 1906 trvalý pomník vrcholným mecenášským gestem, kterým ústavu svěřil nejcennější část své uměleckořemeslné sbírky. Lannovo mecenášství odměnil rakouský stát v roce 1907 udělením dědičného baronského titulu. Povýšení znamenalo především vysoké uznání životního úsilí o využívání hodnot vytvořených v podnikání ku prospěchu celé společnosti.

Zakladatel Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Všeobecný úpadek úrovně řemesel způsobený nástupem továrního průmyslu vyvolal od poloviny 19. století snahy pozvednout kvalitu výroby a vkus veřejnosti. Důležitou roli v obrodném úsilí sehrála uměleckoprůmyslová muzea, která prostřednictvím sbírek užitého umění nabízela poučení výrobcům i širokému publiku. V habsburském soustátí se první institucí tohoto nového typu stalo roku 1863 vídeňské c. k. Rakouské museum pro umění a průmysl, které představovalo vzor dalším ústavům zakládaným po celé monarchii.
V Praze se myšlenky založení vlastního uměleckoprůmyslového muzea ujala tamní obchodní a živnostenská komora. V roce 1868 uspořádala na Žofínském ostrově společně s c. k. rakouským muzeem a soukromými sběrateli v čele s Lannou výstavu uměleckořemeslných předmětů získaných ze světové výstavy v Paříži v předchozím roce. Od konce 60. let 19. století se Lanna činorodě účastnil prakticky všech porad a kroků, které vedly ke vzniku nového ústavu. V roce 1879 byl jmenován uměleckým poradcem komory při zřizování muzea, a ještě před zahájením jeho činnosti věnoval budoucím sbírkám řadu předmětů.
Poté, co Česká spořitelna propůjčila potřebné místnosti v pražském Rudolfinu, bylo muzeum roku 1885 skutečně založeno. Lanna se podílel na vypracování stanov a všech základních dokumentů. Do správního výboru, dohlížejícího na činnost nové instituce, byl jako zkušený znalec delegován Rakouským museem pro umění a průmysl, které zde zastupoval až do své smrti jako předseda správních a zakupovacích výborů. Nepostradatelné byly jeho zkušenosti a rozhled velkého sběratele zvláště v začátcích, kdy pomohl prvním zaměstnancům ústavu navázat důležité odborné kontakty.
Od otevření sbírek v roce 1886 Lanna pravidelně vyplňoval štědrými dary a zápůjčkami mezery v expozici. Vztah k muzeu postupně přerůstal v důvěrný osobní patronát. Do značné míry tím bylo ovlivněno i celé zaměření ústavu, ve kterém začal zvolna převládat důraz na historické památky uměleckého řemesla oproti ukázkám vzorové soudobé produkce.

Lannovy sbírky

Zatímco se většina sběratelů 19. století soustředila na tematicky úzce zaměřené kolekce, mohl Lanna díky značným finančním prostředkům shromažďovat veškerá odvětví uměleckého řemesla od antiky po 19. století. Jednotlivé části byly ucelenými sbírkami samy o sobě. Zároveň spolu úzce souvisely a často dokumentovaly fáze vzniku uměleckého díla od myšlenky, návrhu a studií po realizaci.
Jádro sbírek tvořilo od počátku především umělecké řemeslo, kterému Lanna věnoval pozornost ve všech materiálech a technikách. Hlavní zájem patřil sklu, keramice, kovům, výrobků ze dřeva, kamene a slonoviny. Nejvíce si zakládal na oddělení skla, které obsáhlo dějiny vývoje sklářství od starověku do počátku 19. století. Nejstarší exponáty pocházely z období antiky a raného středověku. Vynikající skupinou bylo benátské sklo 16. a 17. století ve všech technikách a variacích, včetně evropských ohlasů. Podobně silně bylo zastoupeno středoevropské pestře malované emailové sklo s figurálními motivy a nápisy. Chloubu sbírky představoval velký soubor rytého skla, reprezentovaný především poháry a číšemi zdobenými řezbou a broušením. Vedle českých výrobků z křišťálového skla zde měly hojné zastoupení práce norimberských nebo slezských sklářů. Unikátní byly také soubory pro české sklářství významných dvojstěnných sklenic z 18. století nebo barevná skla 19. století imitující polodrahokamy. Zvláštní skupinu představovaly různé skleněné kuriozity jako rohy na pití, zvony a různé náčiní.

Lannovo sbírky byly na začátku 20. století rozprodány, celková dosažená suma z prodejů by pokryla stavbu Obecního domu

Na sklonku života se Vojtěch Lanna rozhodl sbírky rozpustit. Důvodem byly spolu s nezájmem o jeho dílo zdravotní problémy a nutnost uspořádat v blízké budoucnosti dědictví. Aukční prodej se uskutečnil v letech 1909–1911 v devíti velkých veřejných dražbách, uspořádaných v Berlíně, Stuttgartu a Vídni. Epilogem se stala desátá aukce v září 1912, kdy byla rozprodána odborná knihovna. Volba míst byla promyšlená za účelem co nejlepšího výsledku. Dosažená suma kolem šesti milionů rakouských korun přesáhla všechna očekávání a blížila se ekvivalentu prostředků vynaložených na stavbu Obecního domu, nejvýznamnější pražské secesní budovy. Aukce znamenaly také prvořadou událost v muzejním a sběratelském světě. Uspokojily mnoho zájemců včetně evropských muzeí a do značné míry přispěly k definitivnímu etablování uměleckého řemesla na trhu s uměním. Jednotliviny nebo menší skupiny z původní kolekce jsou dnes rozesety v soukromých a veřejných sbírkách po celém světě. Největší soubor uměleckořemeslných exponátů z původního majetku uchovává Uměleckoprůmyslové museum v Praze.