Železný kříž uprostřed lesů je připomínkou podnikavého ducha A. Lanny st.
Východně od řeky Vltavy se kolem třeboňské pánve táhly rozsáhlé nevyužité lesy. Místní jindřichohradecké panství převzali koncem 17. století Czerninové z Chudenic. Johann Rudolf Czernín nechal roku 1790 přestavět zámecký areál Jemčina, včetně úprav zámeckého parku pro parforsní hony na jeleny. Vyhlášené hony zde pořádal Rudolfův syn hrabě Eugen Czernín a o přípravu honů se staral lesmistr George Wachtel. V době největší slávy zde chovali 72 koní a smečku 160 psů. Dne 26. července 1822 se přes oboru přehnala mocná vichřice, která park zdevastovala. Následně význam zámeckého areálu upadal a hony už se zde nepořádaly.
Hraběti Eugenovi Czernínovy vznikla starost, co si počít se vším popadaným dřívím. V Praze byla tou dobou velká poptávka po levném dřevě, ale hrabě nemohl dlouho najít potřebného obchodníka, který by dokázal dřevo transportovat do Prahy. Řeka Nežárka byla v té době nesplavněná a každá jiná doprava byla příliš nákladná. Hrabě Eugen Czernín se nakonec domluvil v lednu 1842 s Adalbertem Lannou starším. Po podepsání smlouvy s Czernínem podal Lanna žádost o splavnění Lužnice a Nežárky přímo císaři, kterého informoval o vhodném spádu obou řek pro voroplavbu. V následujícím roce dostal Lanna souhlas ke splavnění a již začátkem října 1844 byly veškeré splavňovací práce dokončeny. Za provedené práce mohl Lanna po dobu dvanácti let výhradně těžit a transportovat dříví z Jemčiny. Hrabě Eugen Czernín se tak zbavil starosti s neprodejným dřevem a rakouské císařství získalo bez větších nákladů dlouhý úsek splavné řeky. Na památku byl roku 1854 na velkém žulovém balvanu u Jemčiny vztyčen železný kříž a upevněna pamětní deska se jmény Eugena Czernína z Chudenic, loďmistra Lanny a lesmistra Georgeho Wachtela.
Audio – vizuální záznamy
Textové zdroje
